Škola v letech 1880 - 1920
Škola navazuje na bohatou historii zemědělského školství v Mladé Boleslavi. Již v roce 1883 z rozhodnutí sněmu Království českého bylo povoleno zřízení zimní hospodářské školy v Mladé Boleslavi. Výuka byla zahájena 1.září 1883 ve vlastní budově. V roce 1888 byla škola přeměněna na školu rolnickou s dvouletým celoročním vyučováním. V roce 1887 byla pořádána v Mladé Boleslavi krajinská výstava. Pro potřeby výstavy byla na školním nádvoří postavena výstavní budova, která po skončení výstavy byla předána do majetku školy. Byly zde zřízeny školní řemeslné dílny, kabinety pro umístění sbírek a pokoje pro ubytování žáků. Ke zřízení ovocné zahrady, školky, pokusného a cvičného pole byl pronajat sousední pozemek od místního děkanství o výměře 2,5 ha (dnešní Výstaviště).
Pro zajištění praktické výuky však škola postrádala školní statek. Proto byl v roce 1901 zakoupen pozemek o výměře 20 ha u silnice na Kosmonosy (Kosmonoská ulice, později třída Rudé armády, nyní Václava Klementa - za autobusovým nádražím po pravé straně) a v roce 1906 postavena nová školní budova a potřebné hospodářské budovy školního statku (budova je nyní ve vlastnictví Škoda Auto a.s. - nákup, za budovou má Škoda Auto vlastní zahradnictví a na pozemcích stojí výrobní haly Škoda Auto a.s.). Od 1.ledna 1910 byla škola jako první v Čechách převzata do zemské správy. Za 42 let trvání školy navštěvovalo školu 1657 žáků, z nichž školu úplně absolvovalo 701 (v roce 1914 - 1915 nebylo vyučováno). Pro potřeby zemědělců škola organizovala kurzy, profesoři školy vykonávali přednášky, poradenství a v laboratořích školy prováděli zdarma rozbory půd, mléka aj.
50. - 60.léta
Pro zemědělské školství byl významný rok 1952. Do té doby existovala v Mladé Boleslavi zemská rolnická škola a od roku 1949 v budově bývalé zemské hospodyňské školy rolnická škola se zaměřením na mechanizaci zemědělské výroby. Usnesením strany (ÚV KSČ) a vlády z 3.června 1952 o reorganizaci zemědělského školství byly zřízeny 4leté zemědělské technické školy pro výchovu zemědělských techniků pro potřeby socialistického zemědělství. Řízením zemědělského školství bylo pověřeno ministerstvo zemědělství. V Mladé Boleslavi na základě usnesení školských orgánů ministerstva zemědělství byla zřízena zemědělská technická škola oboru mechanizace zemědělské výroby (ZTŠm). Škola měla připravovat kvalifikované zemědělské odborníky - zemědělské mechanizátory pro potřeby několika krajů - pro Středočeský, Západočeský, Jihočeský, část Východočeského a pro území hlavního města Prahy. Spolu s naší školou stejného typu byly zřízeny ještě školy v Litomyšli a v Bernolákově na Slovensku. V pozdějších letech byly postupně zřízeny školy stejného typu i v ostatních krajích - v Českých Budějovicích, v Křimicích u Plzně, v Roudnici nad Labem, v Ivančicích u Brna, ve Strážnici, v Krnově a na Slovensku v Rimavské Sobotě, v Liptovském Svatém Mikuláši a v Moldavě nad Bodvou.
Škole byla přidělena budova bývalé zemské hospodyňské školy ("knédlfakulta"), Stalinova 762, později Lidových milicí, nyní Jičínská, postavená v roce 1928 podle projektu architekta Ing. Adolfa Benše. Pro potřeby ubytování žáků byla přidělena budova bývalé zemské rolnické školy. Vyučování bylo zahájeno 1. září 1952. Ke studiu nastoupilo celkem 90 žáků ve 3 třídách, přičemž ve třídě 1. C byli žáci pouze řecké národnosti. Dále byly otevřeny 2 třídy zemědělské mistrovské školy pro brigadýry v STS (42 posluchačů), a uskutečnily se 3 kursy řidičů pro obsluhu kolových traktorů (203 absolventů) a 1 kurs pásových traktorů (10 absolventů).
PEDAGOGICKÝ SBOR
Pedagogický sbor tvořili: ředitel školy Jiří Zelinka, pedagogický zástupce Ing. Weber, Ing. Šebek, Ing. Bouška, Ing. Kohout a učitelé Felkr, Košík, Janů, Nohýnek, Rosolová, Šimonovský, Formánek, Havránek a Příhoda. Vedoucím vychovatelem byl Fr. Frdla, vychovatelé Šebková a Vesecký. V průběhu školního roku nastoupili učitelé Jírek, Šíma, Šebl, Konvalina, Bláha a Málková. Od 1. 4. 1953. byl pedagogickým zástupcem František Frdla a od 1. 2. 1952 byl vedoucím dílen Oldřich Nohýnek.
Rok 1968
Po 21. srpnu 1968 řada učitelů školy nesouhlasila se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území a byli společensky a politicky aktivní. V období konsolidace však na to krutě doplatili. Ze školy v letech 1972 - 1974 museli odejít Ing. K. Bílek, Ing. J. Veselý. Mgr. J. Urbanec, Ing. K. Křížek, Ing. M. Vičar, dílenští učitelé J. Šíma a p. Mašek a vedoucí vychovatel S.Jančák. Řada dalších učitelů nesměla vykonávat třídnickou práci a publikovat.
STAVEBNÍ ÚPRAVY A ROZŠIŘOVÁNÍ PROSTOR ŠKOLY
Budova bývalé zemské hospodyňské školy měla pouze 2 učebny a všechno ostatní zařízení bylo přizpůsobeno ubytování, výchově a přípravě děvčat na roli hospodyněk a matek. Bylo proto nutné vybudovat další učebny vybouráním příček, zřídit a vybavit kabinety a suterén školy adaptovat na dílenské prostory. Na těchto úpravách se podíleli někteří žáci ještě před zahájením vyučování. V úpravách potom pokračovali všichni žáci školy a učitelé především po vyučování za použití většinou vlastního nářadí. V budově školy byla kuchyně (nyní kabinet matematiky, fyziky a chemie a učebna fyziky) s jídelnou (nyní učebna strojů a zařízení), kde bylo zajištěno celodenní stravování. V prostorách nynějších šaten byla pekařská pec, která byla přestavěna na opravářskou dílnu pro traktory. Po vybudování haly zde byla umístěna brusírna a klempírna. V nynějším kabinetě řízení motorových vozidel byl zřízen sklad materiálu. Ve stávající učebně hydrauliky a trenažéru byly původně sklepy, které byly přeměněny na zámečnickou dílnu a truhlárnu, po vybudování haly zde byla soustružna. Praktická výuka zemědělských strojů probíhala na volném prostranství.
Žáci byli ubytováni na internátě zřízeném v budově bývalé zemské rolnické školy. Učebny a kabinety byly upraveny na pokoje pro žáky s kapacitou 230 ubytovaných žáků. Na pokojích bylo 12 až 30 žáků. Umyvárny byly společné kasárenského typu. Pro zajištění socialistické výchovy byli ubytováni povinně všichni žáci - nikdo do školy nedojížděl. A tak vždy ráno pod dozorem vychovatelů žáci pochodovali kolem městského nádraží a kolejí do školy na snídani, poté na vyučování a po večeři zpět na internát. Internát sloužil pouze k nocování. Žáci školy v této době museli snášet od privilegovaných studentů gymnázia, ekonomické a průmyslové školy hanlivé označení "hnojaři".
Těmito úpravami byl vytvořen základ pro rozběh školy. Pro zlepšení kvality výuky, výchovy a ubytování žáků byl vypracován investiční úkol na výstavbu areálu školy, který měl být postupně realizován. Z hlediska zajištění kvalitního dílenského vyučování výuka v prostorách budovy školy byla nevyhovující. Prvním úkolem byla proto výstavba haly pro zajištění dílenského vyučování. Byl vykoupen pozemek za budovou školy, kde bylo zahradnictví. Byl vypracován projekt na výstavbu haly. Výstavba haly byla zahájena na podzim 1953 dodavatelsky. Škola se však musela zavázat, že připraví staveniště, provede výkopy pro teplovod apod. vlastními silami. Učitelé a žáci školy odpracovali proto mnoho hodin při plnění tohoto závazku. Výstavba byla ukončena v roce 1954. Svépomocí byla též provedena úprava přilehlé budovy školy, která sloužila jako stáj pro prasata, na sklad nářadí a materiálu a přilehlého přístřešku, kde byl sklad palivového dřeva, na kolnu pro výuku a uskladnění zemědělských strojů (nyní svařovna a truhlárna). Současně s výstavbou haly bylo budováno školní hřiště mezi budovou školy a halou, které sloužilo k výuce tělesné výchovy a ke sportovnímu vyžití žáků po vyučování. V zimě sloužilo jako kluziště pro lední hokej, na jaře a na podzim bylo hojně využíváno jako hřiště na házenou a lehkou atletiku. Na výstavbě hřiště se aktivně podílel učitel J.Šíma.
Dalším velkým problémem bylo ubytování a stravování žáků. V roce 1955 byla zahájena výstavba žákovského domova podle projektu Ing. Františka Řezáče. Vedoucím stavby byl O.Felkr, který současně vykonával funkci vedoucího dílen. Stavba byla předána do užívání 15.května 1958. Kapacita domova mládeže byla 300 žáků (75 pokojů po 4 žácích). Dále zde byla kuchyně s jídelnou, tělocvična, zdravotní středisko, knihovna, společenské místnosti a místnosti na zájmovou činnost. Do nového domova mládeže se žáci přestěhovali ještě před koncem školního roku. V příštím školním roce zásluhou vychovatele Flégra se v jídelně konaly taneční zábavy a další kulturní akce, na které byla zvána děvčata ze zdravotní školy, se kterými byla navázána družba. Díky těmto akcím a i díky vysoké odborné úrovni prvních absolventů se vžil na veřejnosti název "mechárna".
Praktické vyučování v hale bylo zahájeno 1.září 1954. Hala byla projektována dle vzoru v té době budovaných opravářských hal v STS. V pravé části haly, kde byly oddělené prostory, byly umístěny dílny: klempírna, zámečnická dílna, svařovna, kovárna a truhlárna. V levé části a střední části haly zůstal volný prostor pro opravy zemědělských strojů a traktorů a pro vyučování na těchto strojích. Pracoviště se postupně vybavovaly potřebným nářadím a stroji. Žáci se při vyučování aktivně podíleli na výrobě potřebného zařízení dílen (pracovní stoly, regály, skříňky přípravky apod.). V uvolněných prostorách v suterénu školy byla umístěna frézovna, brusírna, soustružna, později ještě dílna na vodoinstalaci. Pro potřeby výuky škola vlastnila traktory Zetor 25, Škoda 30, ATZ NATI, KD-35, DT-54, ČKD-60 a S-80. Vybavení zemědělskými stroji bylo skromné a sestávalo ze strojů na orbu, přípravu půdy, setí a kombajn SK-6. Pro potřeby výcviku řidičů škola vlastnila osobní automobil značky Poběda a nákladní automobil Praga RN.
Výstavbou haly a domova mládeže rekonstrukce a stavební investice neskončily. V roce 1959 byl rekonstruován přístřešek na zemědělské stroje stavební skupinou ze školního statku Horky nad Jizerou. V roce 1968 byly v přístřešku vybudovány garáže, truhlárna a svařovna. Na uvolněném místě v truhlárně bylo zřízeno pracoviště autoelektriky. V místě, kde dříve byla vodní nádrž, byla postavena v roce 1974 zateplená ocelokolna pro skladování a výuku zemědělských strojů. Stavbyvedoucím byl učitel Ing. Křížek. Hala v této době již nevyhovovala potřebám praktické výuky. Vzhledem k širokému sortimentu zemědělských mechanizačních prostředků a z ekonomických důvodů bylo nutné přejít od vyučování na traktorech a zemědělských strojích na výuku podle jednotlivých pracovních ústrojí. Proto v roce 1968 byla na levé straně haly zřízena oplocená pracoviště, kde se vyučovaly např. motory, převodová ústrojí, žací ústrojí, mlátící a čistící ústrojí, výsevné ústrojí apod. Na této akci se aktivně podílel Ing. Bílek. Oplocená pracoviště se však časem ukázala jako nevhodná (prašnost a hlučnost v hale), a proto v roce 1983 se přikročilo k jejich obezdění do dnešní podoby. Bylo zde zřízeno ještě pracoviště diagnostiky, dojení a zkoušení materiálu (pro výuku a zkoušení svarů při výuce a při svářečských zkouškách a přezkušování svářečů). Dále v roce 1977 bylo vybudováno odsávání svařovny a v roce 1998 byla provedena přístavba svařovny. V roce 1973 byla prováděna rekonstrukce silnice na Jičín. Při rozšiřování této komunikace škola přišla o část pozemku podél silnice a skleník, který stál u zadního vjezdu do školy. Jako náhrada byla škole postavena zděná budova vedle skladu a mycí plochy. Současně byl postaven za tímto skladem včelín pro potřeby včelařského kroužku.
ORGANIZACE VÝUKY
Za pozornost stojí, že studium až do školního roku 1955/56 včetně bylo organizováno obdobně jako na vysokých školách. Žáci vždy na konci pololetí konali semestrální zkoušky z teoretických i praktických předmětů.
..."Pamatuji se, že na konci 2. pololetí 1.ročníku jsem v rámci těchto zkoušek v truhlárně u uč. Jírka zhotovil kompletní regál o rozměrech 3 x 2 x 0,6 m pro sklad materiálu."....
Ve školním roce 1954/55 se žáci 3.ročníku poprvé zúčastnili na podzim provozní praxe v STS Doksy, Turnov, Jičín a Libice. Žáci konali též praxi ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky v Praze - Řepích, kde měli možnost seznamovat se s moderní zemědělskou technikou. Pro užší spojení školy se zemědělskou praxí škola v roce 1959 převzala školní statek v Horkách nad Jizerou. Žáci zde konali především učební praxi v průběhu školního roku. V prvním a ve druhém ročníku prováděli především ruční práce a seznamovali se s jednoduchými stroji. Ve třetím ročníku prováděli mechanizované práce a opravy strojů a ve čtvrtém ročníku se seznamovali s řízením podniku a vedením účetnictví. Velikost a vybavení školního statku však neumožňovaly žákům seznamovat se s moderní zemědělskou technikou. Proto škola přenechala od roku 1966 školní statek Zemědělskému učilišti v Horkách nad Jizerou a učební praxi začala vykonávat především na Státním statku v Bezně a v okolních JZD (Plazy, Luštěnice, Bezděčín a další). V 60. letech žáci 3.ročníku konali provozní praxi i ve výrobních závodech (Agrostroj Prostějov, ZKL Brno).
Stručný přehled studijních let
Ve školním roce 1953/54 do prvního ročníku nastoupilo do třech tříd celkem 74 žáků. Do 2. ročníku postoupilo pouze 50 žáků - 2 třídy. V průběhu školního roku byl organizován 1 kurz brigadýrů (19 žáků), 2 kurzy řidičů pásových traktorů (55 absolventů), 1 kurz cvičitelů pro výuku řidičů pásových traktorů (18 absolventů) a 1 kurz kombajnérů (28 absolventů). V tomto školním roce začal pracovat na škole hudební kroužek pod vedením p. Drahoňovského. Od roku 1956 pak ještě fotografický kroužek pod vedením vychovatele Flégra. Do školy nastoupili učitelé K. Piršel, Kupka a Vondrák.
Ve školním roce 1954/55 byly otevřeny 2 třídy prvního ročníku, celkem tedy bylo 6 tříd čtyřletého studia. V průběhu školního roku byl organizován 1 kurz kombajnérů. Do školy nastoupili učitelé Kadeřábek, Vachuda, Ing. Šupitar, Ing. Král a Kříž.
Ve školním roce 1955/56 na základě přijímacího pohovoru bylo přijato 60 žáků. Celkem bylo na škole 8 tříd prvního až čtvrtého ročníku. V tomto školním roce byly na škole první maturity. Na začátku školního roku 1955/56 nastoupili do školy uč. Zapadlo, Šmach, Ing. Havlová a Ing. Pabiška. Od tohoto školního roku již na škole kurzy organizovány nebyly.
Od školního roku 1956/57 bylo na školu přijímáno po 2 třídách oboru mechanizace zemědělské výroby. Výjimkou byl školní rok 1965/66, kdy byly otevřeny 3 třídy. Tři třídy byly pak ještě otvírány od školního roku 1987/88 do roku 1997/98, s výjimkou školního roku 1991/92 (2 třídy), a pak školního roku 1996/97, kdy vzhledem k přechodu na povinnou devítiletou školní docházku nebyl do tohoto oboru přijat žádný žák. Tento obor mohli studovat i žáci již vyučení formou denního dvouletého nástavbového studia. Tato forma studia byla zahájena ve školním roce 1964/65, kdy byla otevřena jedna třída. Až do školního roku 1979/80 byli přijímáni žáci do jedné až dvou tříd tohoto studia. Potom byla tato forma zrušena a obnovena až ve školním roce 1994/95, kdy byl otevřen obor podnikání v oborech.
Kromě denního studia čtyřletého a dvouletého nástavbového se obor mechanizace a služby nechal studovat dálkově. První absolventi dálkového studia maturovali v roce 1962. V této třídě byli i někteří dílenští učitelé - Jírek, Šebl, Šíma, Šimonovský, Šmach a Felkr. Většinou byla otvírána 1 třída s přestávkou v letech 1965/66 až 1972/73. Studium bylo pětileté, později i čtyřleté. Poslední absolventi maturovali ve školním roce 1991/92.
Kromě tohoto oboru byla pro potřeby okresu ve školním roce 1961/62 a 1962/63 otevřena vždy 1 třída studijního oboru pěstitel - chovatel, ve kterém studovala převážně děvčata. Vzhledem k tomu, že v oboru mechanizace zemědělské výroby studovali převážně chlapci (v ročníku byli max. 2 děvčata, později byl obor určen pouze pro chlapce).
Ve školním roce 1960/61 a 1961/62 byla na škole otevřena vždy jedna třída jednoletého studia pro pracující. Dále ve školním roce 1979/80 byla na škole 1 třída pomaturitního studia specializačního zaměřená na mechanizaci rostlinné výroby a ve školním roce 1982/83 1 třída pomaturitního studia specializačního zaměřená na mechanizaci živočišné výroby.
VÝVOJ UČEBNÍCH OSNOV A PEDAGOGICKÝCH DOKUMENTŮ
Při zahájení vyučování v roce 1952 se vyučovalo bez pedagogických dokumentů. Ty se postupně vytvářely. Na jejich tvorbě se podíleli vyučující z naší školy a ze školy z Litomyšle a z Bernolákova. Ředitel školy J. Zelinka byl též spoluautorem učebnice Traktory a automobily. Dalším autorem učebnice v této době byl Ing. Šupitar. Ministerstvo zemědělství, hlavní správa zemědělských škol vydaly v roce 1954 nové osnovy. Z nich byly odstraněny z výuky zbytečnosti a nahrazeny potřebným učivem. V tomto roce byly na škole též zřízeny metodické skupiny pro předměty všeobecně vzdělávací a pro předměty odborné. Vedením metodických skupin byli pověřeni K. Vachuda a Ing. Kohout. Od svého založení aktivně přispívaly ke zlepšení metodiky výuky. Řešily aktivně mezipředmětové vztahy. Dobrým zvykem bývaly vzájemné hospitace, při kterých si učitelé vyměňovali zkušenosti. Metodické skupiny se též aktivně podílely na návrzích na úpravy učebních plánů a osnov. V důsledku aktivní práce metodických komisí odborných předmětů v 70.letech vznikly návrhy na přechod od výuky zemědělských strojů na jednotlivých strojích na výuku podle pracovních ústrojí. K tomu účelu byla provedena již popisovaná úprava haly - zřízení oplocených pracovišť.
V teorii byly zřízeny odborné učebny traktorů a automobilů (nyní motorových vozidel), zemědělských strojů (učebna 009), technologie oprav a technického kreslení (učebna 301) a učebna fyziky. Později ještě učebna českého jazyka. V každé této učebně stavebními úpravami byly zřízeny promítací kabiny s promítacími přístroji na promítání filmů 16 mm a prostory na uskladnění pomůcek. Učebny měly zatemnění. Dále zde bylo možno promítat diaprojektory, zpětnými projektory a projektorem prospektů. V těchto učebnách kromě technologie oprav bylo zřízeno stupňovité uspořádání žákovských stolků a umístěny široké tabule. Do učebny zemědělských strojů byly žákovské lavice vyrobeny ve školních dílnách. Dále v této učebně bylo zřízeno dálkové ovládání zatemnění, osvětlení, promítacího plátna a promítacích přístrojů z katedry. Vznikl zde i oddělený prostor pro žáky, který umožňoval skupinové a projektové vyučování. Učitelé si pořizovali na výstavách a předváděcích akcích diapozitivy a sháněli prospekty a prováděli jejich katalogizaci tak, aby se dali rychle použít i během výuky. Pomůcky vyráběly většinou žáci v rámci ročníkových projektů. Mezi nejaktivnější učitele, kteří se též podíleli na tvorbě nových učebnic, patřili: Ing. K. Bílek (Zemědělské stroje), Ing. M. Vičar (Cvičení ze zemědělských strojů), Ing. J.Novotný (Traktory a automobily) a Ing. K.Křížek (Strojírenská technologie).
Škola úzce spolupracovala s ostatními školami stejného typu, především s Litomyšlí, Českými Budějovicemi a Ivančicemi, mezi nimiž měla vedoucí úlohu. Ve spolupráci s nimi vznikly učebnice pro odborné předměty. Uvedené školy se též podílely na tvorbě nových učebních plánů a osnov, které byly vydány v roce 1974. Škola měla stabilitu pedagogického sboru a aktivita učitelů byla na vysoké úrovni. Na předmětových komisích se vedly velmi vášnivé diskuse, které však vždy vedly ke zkvalitnění výuky. Díky tomu škola měla vysokou úroveň a získala si dobré jméno. Žáci dávali přednost naší škole před studiem na SPŠ. Počet žáků, kteří v tomto období až téměř do konce minulého století vystudovali vysokou školu byl vysoký (30%). Žáci odcházeli především na Vysokou školu zemědělskou Praha, ale i na ČVUT Praha a na Vysokou školu strojní v Liberci.
V 80. Letech škola též začala úzce spolupracovat s Vysokou školou zemědělskou Praha, katedrou pedagogiky. Stala se její cvičnou školou a podílela se tedy na přípravě učitelů odborných předmětů na zemědělských školách. Posluchači zde vykonávali náslechy, vyučovali za vedení cvičného učitele a na závěr konali státnicové výstupy. Spolupráce byla ukončena v roce 1999.
Škola i po období roku 1968 hrála jednu z vedoucích rolí při inovaci učebních plánů a osnov, do kterých byly zapracovány zkušenosti se stávajícími pedagogickými dokumenty a provedena inovace učiva. Nové pedagogické dokumenty pro tento obor byly vydány v roce 1984.
K další inovaci pedagogických dokumentů došlo v roce 1990. Po revoluci v roce 1989 došlo k rapidnímu snižování počtu pracovníků v zemědělství. Postupně se začal snižovat i zájem o studium na zemědělských školách. Školy našeho typu vzhledem ke zkušenostem s tvorbou pedagogických dokumentů na tuto situaci pružně reagovaly. Pro zvýšení atraktivity oboru a zdůraznění, že tento obor nepřipravuje absolventy pouze pro zemědělskou prvovýrobu, byl změněn název oboru na "Mechanizace a služby". Tyto pedagogické dokumenty byly schváleny s účinností od 1. září 1992. Školy našeho typu v tomto období musely hledat svoje uplatnění a hledat optimální nabídku pro žáky podle poptávky a uplatnění na trhu práce. V tomto období každá škola šla svojí cestou podle místních podmínek. Některé se změnily na průmyslovou školu (Strážnice), další si přibraly obory průmyslových škol (Ivančice) a nebo otevřely tehdy módní rodinnou školu (Litomyšl, Křimice). Vzhledem k tomu, že v Mladé Boleslavi je průmyslová škola, museli jsme variantu otevření nějakého oboru SPŠ zavrhnout.
V té době byl na školách v Mladé Boleslavi nedostatek míst pro děvčata. Otevření rodinné školy se nám zdálo neperspektivní a vhledem k rozvoji soukromého podnikání byl nedostatek administrativních pracovnic. Vypracoval jsem návrh studijního zaměření technická administrativa, který by připravoval děvčata na vykonávání administrativních prací především u menších podnikatelů, kde je vyžadována znalost nejenom administrativních prací, ale i znalosti odborně technické. Pedagogické dokumenty pro toto zaměření byly schváleny ministerstvem školství od 1.září 1993. O tento obor byl obrovský zájem. Na 30 míst v jedné třídě se hlásilo 115 děvčat. Absolventky našly široké uplatnění na trhu práce i vzhledem k tomu, že se u nich vyučovaly 2 cizí jazyky. Toto zaměření začaly později vyučovat i na školách v Litomyšli a v Krnově. Ing. Falta s manželkou Janou napsali učebnici "Ekonomika podniku".
PROGRAM PHARE
V roce 1993 byla škola vybrána do programu Phare. Cílem byla reforma odborného školství, školení učitelů a managementu škol a spolupráce se zahraničními školami, financovaná Evropskou unií. Zařazení mezi 19 pilotních škol znamenalo ověření nových prvků - společný 1.ročník pro studijní a učební obory a modulová výuka. Byl jsem pověřen ředitelem školy Ing. Králíkem vypracovat vzdělávací program školy a vzdělávací programy pro jednotlivé studijní a učební obory. Ve vzdělávacím programu je horizontální a vertikální prostupnost a osnovy jednotlivých předmětů jsou zpracovány modulově. Podle tohoto vzdělávacího programu se začalo vyučovat od 1.září 1994. Vzdělávací program byl vypracován pro studijní obor mechanizace a služby se zaměřením na zemědělský provoz a služby, obchodně technické služby, komunální ekologii a technickou administrativu, dále pro nástavbový studijní obory podnikání v oborech a mechanizace zemědělství a lesního hospodářství a pro učební obory mechanik - opravář pro silniční motorová vozidla, mechanik - opravář zemědělských strojů, mechanik - opravář sportovního nářadí a zařízení, strojní mechanik pro stroje a zařízení, klempíř, obráběč kovů, elektrikář, autoelektrikář a truhlář. Některé obory se však nezačaly vyučovat a o některé přestal být zájem.
Moduly pro jednotlivé ročníky se zpracovávaly vždy v předcházejícím školním roce. Vzhledem k této skutečnosti a dále též proto, že v učebních plánech byla jiná struktura vyučovacích předmětů, byly narušeny mezipředmětové vztahy. Po skončení projektu ustal tok finančních prostředků, a tak již tehdejší vedení školy nemělo zájem na odstranění nedostatků a tak tyto pedagogické dokumenty byly schváleny již bez úprav. Tyto nedostatky se nyní složitě napravují. V roce 1998 se začal na škole vyučovat studijní obor veřejnosprávní činnost. Začal se vyučovat též jako integrovaný s vlastní úpravou učebního plánu. Toto však bylo v rozporu s platnými předpisy, a proto se muselo provést narovnání osnov a vyučovat podle platných učebních plánů.
Současnost a perspektiva školy
Se zavedením učebních oborů a zvýšením počtu tříd bylo nutné provést některé stavební úpravy. V roce 1994 došlo k přemístění soustružny, frézovny, brusírny a pracoviště vodoinstalace do haly, v hale dále byla místo pracovišť na zemědělské stroje zřízena pracoviště na výuku elektrikářů, autoelektrikářů a pracoviště diagnostiky. Garáže autoškoly se přemístily do ocelokolny a uvolněný prostor byl využit pro rozšíření truhlárny a svařovny. Za svařovnou byla později postavena dílna původně koncipovaná pro výuku zemědělských strojů, ale po dostavbě se zde umístilo pracoviště pro přípravu automechaniků. Ve škole v uvolněných prostorách brusírny a frézovny byly vybudovány šatny a do prostor po soustružně bylo přemístěno pracoviště hydrauliky a učebna trenažéru. Po trenažéru vznikla učebna výpočetní techniky. Ve škole byly pro potřeby výuky uvolněny prostory ve třetím patře. Byla zrušena zde umístěná knihovna, kdy s likvidací knih poplatných době byly zlikvidovány i knihy historicky cenné. Podobně byly zlikvidovány i historické dokumenty školy. V této době byla též zrušena učebna a kabinet strojírenské technologie a tím tedy i mnoho učebních pomůcek, které v současné době chybí. V kabinetě byl zřízen kabinet ekologie. Byla zrušena učebna českého jazyka a v roce 1997 modernizována učebna fyziky.
Počet žáků ubytovaných na domově mládeže se neustále snižoval a tak o prázdninách v roce 1995 levá polovina 1. patra na domově mládeže byla přebudována na učebny (4 učebny) a v dalším roce levá polovina 2. patra (4 učebny). Byly zde zřízeny kabinety a učebny pro dělenou výuku a výuku cizího jazyka a elektroniky. Od roku 1996 bylo 3. patro pronajato pro ubytování učňů Škody Auto a.s. V roce 1998 pro pokrytí jejich potřeb byla provedena ještě půdní vestavba, a tak zřízeno 4. patro. Na domově mládeže byla zrušena knihovna a zdravotní středisko MUDr. Tobkové, ze kterého byl zřízen byt ředitele školy.
Bolavým místem školy a domova mládeže v této době bylo vytápění. O prázdninách v roce 1994 byla provedena rekonstrukce topení ve škole s připojením na teplovod a o rok později i domova mládeže. Při této činnosti však došlo k poškození dálkového ovládání a zatemnění v učebně zemědělských strojů. Od této doby je učebna nefunkční. Postupně došlo i k poškození uspořádaných sbírek prospektů a diapozitivů, které již v současné době nelze použít. Vzhledem k tomu, že jsem po odchodu Ing. Bílka a Ing. Vičara neustálé modernizoval učebnu, shromažďoval prospekty a jako fotograf pořizoval diapozitivy, mne tento stav velmi mrzí. Zvláště, když si vzpomenu na čas, který jsem této činnosti věnoval. Obdobně dopadla i učebna zemědělské výroby v suterénu školy, kde byly znehodnoceny mikroskopy a další pomůcky, které Ing.Vičar po opětovném nástupu do školy pracně pro výuku zajistil.
Během padesátileté činnosti škola udržovala i kontakty se zahraničními školami. Již v roce 1959 škola navázala kontakty s Ingenieurschule für Landtechnik v Nordhausenu. Docházelo k výměnám delegací, k návštěvám učitelů a k výměnným praxím žáků. Výměny žáků byly jednak v zimním období na praxe v opravnách a dále o hlavních prázdninách. Praxe se zúčastňovalo 20 žáků a 2 učitelé po dobu 2 až 4 týdnů. Výměna žáků byla na hranicích, počet byl omezen kapacitou autobusu školy v Nordhausenu (Robur). Pro žáky byly tyto praxe velkým přínosem. Po roce 1968 byla navázána ještě spolupráce se školou V Kolomně v SSSR. Uskutečnily se též výměnné praxe, ale počet žáků byl podstatně nižší. S oběma školami byla ukončena spolupráce v roce 1989. V roce 1991 byla navázána spolupráce se školou v Mont Bozónu ve Francii. Zpočátku se vztahy vyvíjely velmi slibně, neboť byl oboustranný zájem o spolupráci a navíc byl založen na osobních vztazích. Ty však byly postupně narušeny. Poslední výměnná praxe žáků se uskutečnila v roce 2000. Návštěva žáků z Francie pak ještě v roce 2001. V rámci projektu Phare se škola snažila navázat spolupráci se školami v Rakousku, v Německu, V Holandsku a v Dánsku. Vše skončilo však pouze u návštěv, neboť nebyly vytvořeny potřebné osobní vztahy. Nejdéle vydržela spolupráce s dánskou školou v Áalborgu. Tato spolupráce trvala pouze do doby, dokud Dánská škola dostávala z Phare finanční prostředky.
Za 50 let existence absolvovalo školu celkem 2782 studentů denního čtyřletého studia, 733 studentů nástavbového studia, 815 posluchačů studia při zaměstnání a 298 učňů. Nejvíce absolventů bylo v oboru mechanizace zemědělství. Absolventi tohoto oboru měli a mají široké uplatnění, nejenom v zemědělské prvovýrobě, ale též ve službách, v dopravě, při práci s mobilními stroji, v opravnách a ve strojírenských podnicích. Organizací studia jsou žáci připravováni na provozní podmínky a díky výuky předmětu praxe nebojí se žádné práce. I v současné době mají široké uplatnění na trhu práce. V zemědělství se v současné době projevuje nedostatek absolventů, kteří jsou schopni obsluhovat složité a drahé stroje. I ve strojírenských podnicích je již nedostatek provozních techniků. Tím se vytvářejí podmínky pro větší zájem o tento studijní obor a bylo by proto žádoucí, aby mu byla věnována větší pozornost.
Na závěr bych chtěl vyslovit přání, aby se i nadále škola rozvíjela, vychovávala kvalitně připravené absolventy, kteří najdou v životě uplatnění.
student školy 1955/1959
učitel od roku 1962